neděle 30. listopadu 2014

Jak si dnes někoho nabalit

Tak si vám jedno odpoledne lenivě surfuju sem a tam a narazím na cilichilli.cz na tohle video:



Pobavilo mě to, i když můj smysl pro romantiku mírně zaplakal. Co se ale nestalo potom. Spokojeně si surfuju dál a po přečtení pár hejtů z tisíc věcí padl můj zrak na diskuzi pod jedním Atillovým článkem.



Takové nestydaté kyberflirtování.... Ale musím říct, že hned mám další skvělý důvod pro to, vést si blog. Ono vám to nabrnkne chlapa!

Moje kamarádka Clara je ze Skotska a bydlí v Londýně. Když jsem ji poznala, byla single, stejně jako dvě její další kamarádky, mezi nimi Pam. Řekly mi, že už není možné v Anglii najít muže starým prověřeným způsobem - rozuměj lovem, tedy venku. Všichni se prý stahují do jeskyní ke svým PC obrazovkám. Ty mužské případy, které milé dámy potkaly v baru, byly podle jejich slov tak tristní, že je nakonec také dohnaly před monitory, aby se jaly seznamovat tam.

Pam se skutečně seznámila, avšak když byla jednou se svým boyfriend u něj v ložnici a dostala náladu na intimní chvilky, její drahý si jí téměř nevšiml, jelikož měl nos zabořený do svého laptopu a pařil něco na facebooku. Pam je žena-bojovnice, tedy nedala se jen tak odbýt. Svlékla se do půl těla a začala na miláčka volat: "Darling, I am naked!"

Jaké bylo asi její rozčarování, když se o dvacet minut později, zcela oblečená a velmi uražená, vracela zpátky podzemkou do svého bytu v Camden Town. Jaké bylo asi jeho překvapení, když mu zničehonic, bůhvíproč nová přítelkyně shodila ze stolu laptop a teatrálně vykráčela z bytu.

Morální ponaučení:
And they lived happily ever after... because they never spoke again.

čtvrtek 6. listopadu 2014

Konferenční pětiboj

Zítra začíná důležitá diplomatická konference, kterou organizuje naše instituce, takže se všichni poctivě připravujeme. V praktickém důsledku to znamená, že si stážisti konečně vyperou, protože nám bylo řečeno, ať si připravíme šaty.

Já osobně se připravuji do posledního detailu.

1) Přelévám si Club-Mate do plastové láhve

Club-Mate 

Známý německý superhipsterský nápoj vyráběný z čajových listů maté s vysokým obsahem kofeinu. Prodává se v těžkých skleněných lahvích (naprosto nepraktické). Praví Berlíňané ho pijou ke snídani ráno v metru. Připadalo mi to, no, minimálně divné. S postupem času, nejen, že jsem ho začala pít ráno ke snídani, ale i večer ve sprše. (K tomu se  ovšem žádná obrazová dokumentace nevztahuje).
"Čaj maté má značný význam pro domorodé obyvatele Jižní Ameriky, kteří díky němu vydrží dlouhodobé fyzické vypětí bez přísunu potravy."
To se asi bude hodit, protože na naší konferenci budeme od pátku do úterý (ano, VČETNĚ víkendu) a to 12 hodin denně.



2) Učím se nazpaměť všechny diplomaty, kteří se zúčastní konference
Na webovkách máme seznam řečníků a jiných pozvaných hostů. Nerada bych skončila u trapného "Takže říkáte, že není možné, že by za vaší vlády Mexiko ekonomicky vzkvétalo, protože jste Mexiku nikdy nevládl, protože vy jste bývalý člen Jackson's 5....." (Ano, takové věci se mi stávají).
Do nedávna byla v seznamu hostů i fotografie Natalie Oreiro. Ano, správně - Mili. Procvičovala jsem si španělštinu a připravila si proslov (něco jako "Te quiero Milagros!"). V poslední době však fotka někam zmizela.
Rozeslala jsem tedy všem manažerům hromadný e-mail, ve kterém stojí:
"Tak ale nyní mluvme vážně - Přijde na naši konferenci Natalia Oreiro, nebo ne???"
Zatím žádná odpověď. Tuším špatné zprávy.

3) Peru
Jako divá. Jako všichni stážisti.

4) Kupuju novou rtěnku
Je superčervená a supersexy. Jen koukejte, diplomati!

5) Nabíjím foťák
Abych posléze mohla zaplavit Instagram selfies s bývalými prezidenty, a ač žádný z těch třináctiletých uživatelů Instagramu nebude vědět, kdo ti milí pánové jsou (a kdo je ta milá slečna s pěknou rtěnkou), připadat si důležitě.

čtvrtek 30. ledna 2014

"Všichni jsme psychology všedního dne" to nejistí

Trying to study : 

Už jste někdy dělali zkoušku z předmětu v oboru, který nestudujete, v jazyce, který sotva ovládáte? Za čtyři dny mě čeká prověření znalostí z pracovní psychologie, jež se ráda nechává oslovovat svým originálním jménem Psicología del trabajo.

Náš vztah začal díky několika koincidencím (jak by řekl Kundera). Zapsala jsem si tady v Huelvě jeden ekonomický předmět ve španělštině. Bohužel jsem v den první přednášky nemohla najít učebnu, a tudíž jsem přiběhla s desetiminutovým zpožděním. Přednášející mě sjel olympijským vítězem pohrdavých pohledů. Se svou španělštinou alá Dala bych si jednu sangrii, prosím, jsem se zmohla jen na tiché : "Promiňte" a urychleně si šla sednout do zadní lavice.

Pět minut po zmíněném incidentu dorazila tentokrát italská studentka Erasmu. Lektor znechuceně odfrkl a věnoval jí pohled vraha malých zvířátek. Bylo vidět, že naši španělští kolegové moc dobře věděli, co čeká pozdě příchozí odvážlivce a asi se i bavili a čekali na další nevinnou duši. Italka se stejně jako já uchýlila do bezpečí zadní lavice. Šeptem jsme se shodly na tom, že nás profesor odsoudil k věčnému zániku a že z přednášky nerozumíme ani slovo, protože mluví rychle a s přízvukem pravého Andalúzana. Výkřik "ERASMUS! SHHH!", doprovozený jednou z jeho sympatických grimas naším směrem, mě pak zcela ujistil, že u tohoto skalního fanouška diktátora Franca studovat raději nebudu.

Tak jsem začala shánět jiný předmět ve španělštině. Kamarádka Giulia, jež studuje psychologii, mi pověděla, že zajímavá a celkem dobře srozumitelná je pracovní psychologie. Za pokus nic nedám, šla jsem tam s ní.

A tu se objevil Gumer. Přesněji nový profesor tohoto předmětu Gumersindo Tirado. Psychologie práce ihned dostala novou podobu a povím vám, že pokud jsme nebyly akutně nemocné, nebo v Lisabonu, na hodině jsme nikdy nechyběly.

Poté se objevila skupinová praktická cvičení. Ve španělštině, jak jinak. Se Španělkou Marií jsme měly vypracovat jakýsi úkol na Syndrom vyhoření. Podle hesla "Všichni jsme psychology všedního dne" jsem se do úkolu pustila s vervou a selským rozumem mně vlastními. María mi pak diplomaticky řekla, že to je úplně blbě, a opravenou práci jsme zaslaly Gumerovi.

Jednou na hodině jsem si chtěla vyfotit scénu - Gumer kreslil na tabuli milióny organizačních schémat, takže v podstatě spousty kroužků, linek a čtverečků a zapáleně (a rychle) něco vysvětloval. Chtěla jsem si udělat fotku na památku, jakože sice se moc nechytám, ale aspoň, že máme sexy profesora. Samozřejmě jsem si prozřetelně nechala zapnutý blesk, takže když jsem stiskla spoušť, všechny hlavy (včetně té pěkné Gumerovy) se otočily mým směrem a tiše vyžadovaly vysvětlení. Gumer se usmál a pobaveně se zeptal : "Tak ty si mě fotíš?" Přichycena při činu, s barvou zralých toskánských rajčat ve tváři, vykoktala jsem : "Te-tebe?? Neee...." a ukázala směrem na tabuli. Gumer mi laskavě vysvětlil, že všechny studijní materiály najdu na webu školy. Když jsem na něj zaraženě zírala, řekl jen : "Áááá, ty nerozumíš". Rozuměla jsem. Chtěla jsem jen být spasena a raketově poslána na Aljašku.
Že jsem si fotila jeho spanilou maličkost mu tedy snad zůstalo zatajeno a že jsem mu tykala, mi jistě odpustil.

Myslím, že o našem vášnivém vztahu s Psicología del Trabajo jste si obrázek udělali. Na závěr bych jen ráda popsala situaci, v jaké se nacházím před vcelku náročnou zkouškou z tohoto předmětu. Na poslední hodině před testem se nás Gumer zeptal, jaký je rozdíl mezi "imparcialidad" a "neutralidad". Jelikož mi ve slovníku vyšlo na oba výrazy úplně stejné slovo, tak bych tipla, že v počtu slabik.

Držte palce,

Vaše psycholožka




středa 22. ledna 2014

Kde se rodí kreativita?

Hledáte svého kreativního ducha?
Narazila jsem na ted.com na jedno pozoruhodné video. Jedná se o proslov Elizabeth Gilbert, autorky Eat, pray, love. Musím se přiznat, že jsem tu knihu nečetla, ale rozhodně si ji půjčím.
Spisovatelka v tomto dvacetiminutovém videu dokazuje, že je vtipná, inteligentní, má překrásnou fantazii a zároveň stojí nohama na zemi.

http://video-subtitle.tedcdn.com/talk/podcast/2009/None/ElizabethGilbert_2009-480p-cs.mp4

(wikipedia.org)

Možná by pomohlo, kdybych své vtipné múze přichystala na okno kafe a sušenky, jak to dělávají ti malí korupčníci v USA se Santa Clausem. Nebo víno a grissini. Nebo kaviár a vodku.

Doufám, že jste načerpali svou dávku inspirace a objevili svého ducha. Doufám, že váš duch nevypadá jako Samara z Kruhu. 

PS: Pakliže je pravda, co se říká, že nepořádek podporuje kreativitu, nechápu, jak je možné, že jsem ještě nenapsala novou Iliadu. 

:)

úterý 14. ledna 2014

What Would I Say

Jistě jste si této nové facebookové aplikace povšimli. V podstatě jde o další důvtipný způsob, jak z nás - vinou naší lásky k prokrastinaci a našeho narcismu - někdo dostane osobní informace, které sdílíme na facebooku. Datum narození, město bydliště, mail, statusy (bez těch by to nešlo)... Už jsme si zvykli a víme, že to je zlo, ale jelikož naše data znají od Tesca až po Google, a aplikace vyhlíží atraktivně, tak proč ji nevyzkoušet.

Jedná se o to, že aplikace vytrhá z kontextů různé části statusů, komentářů a popisků k fotkám, které následně splácá dohromady. Připomíná mi to hru s papírkem, který se překládá a posouvá mezi skupinou dětí dokolečka: Každý účastník napíše podstatné, pak přídavné jméno atd. a nakonec z toho vyjde mnohdy vtipný paskvil.

What Would I Say není vždycky vtipný, ale pár vět tedy umělo pobavit. Obzvlášť, když aplikace složí dohromady vaše slovenské a české komentáře, takže to pak vypadá, jako když Andrej Babiš tweetuje.

Tak tedy Co bych řekla :

"To je velké tibetské poselství všem" (je dost možné, že tohle bych doopravdy řekla :))

"Tak bohužel už CHRLENÍ KRVE.. Že Kateřinu Horovitzovou místo v Kladně, aby mamince udělala k narozeninám výbornou snídani, nakonec... No offense..." (this is freaky one)

"To je čistá hysterie." (Tohle asi dohromady neskládali. To už tam JISTĚ někde takhle bylo)

"Pomalu už začínám vzdávat veškeré naděje na Dirty dancing!" (hahaha)

"VYnikající zpíval Rubikon." (VYnikající je asi nová přezdívka pro Richarda Krajča. Neprotestuji.)

"Dva metry ode dneška bude blbě !!" (A tři metry od včerejška, to teprve uvidíte!)

"Hoďte pohľad na zadaného Řeka"  (To bych nedělala. Jeho řecká přítelkyně vám ukousne hlavu.)

"Zblnul jí jeden vecer do prace na snidani." (a po promilované noci si ráno dali večeři)

"lehátko s čouhajícíma nohama, vyděšený pes a Cartier. Všechno tak drahý !" (to jako i to lehátko s nohama?)

"Nesmím kvůli Jardovi Slánskému pravidelně chodit do Řecka." (Tak teda díky, Jardo!)

"Ako nove kolegyne, čo se nebudeme kastovat. Jsme nějaké býky" (Tak kolegyně, nebudeme se kastovat, nejsme přece nějaké býky!)

"V pohodě, můj oblíbený Bůh" (jednoho Boha budeš ctít!!!)

"ach moj bože..." (a přesně tak jsem to myslela)

"Kopání do kufru a uz momentalni Rekyne!!!!!!!!!!!" (Temperamentní Řekyně asi často kopají do kufrů.)

"už bych se rozhodla, že jsem nemocná!!!" (to já se tak vždycky rozhodnu, a pak na týden zalehnu)

"Dnes je vztek pro všechny old fashioned girls! (moderní žena se nevzteká!)

"If you are happy don't kill happiness just for the birthday greetings" (Jo! Nezabíjej své štěstí jen kvůli přáním k narozeninám!)

"a za plné ODS, co je hrozné, když se dávají hostům na dobrou noc." (Taky bych si na dobrou noc žádného člena ODS neporučila. Brr.)

"Spaste Kryťáka a pošlete na Domašu" (jecheche... Těším se, až v létě na slovenské vodní přehradě potkám slunícího se Krytona! A to chtěl, chudák, původně na Aljašku.)

"Bylo to úžasné. Hlavně ten seňor vzadu" (Pod každým vygenerovaným statusem máte možnost Post to facebook. Kdybych to provedla s tímhle, můj drahý tatínek by si mě odebral z přátel :))

"Moji rodiče jsou pomalu zadanejsi zbozi nez Ukrajinky" (to kdyby si mě přeci jen po té první větě neodebral)

"ráno běhala po opravované silnici" (neny dobry nápad)

"se cítím mizerněji než mizerně a remíza s Lady Gaga a pak odmítnu vypovídat." (Po remíze s Lady Gaga se pravidelně cítívám mizerně a odmítám vypovídat. Ale kdo ne, že?)

"no veď sa učím !" (No jistě!!)

"Tak bohužel asi nebudeme přeceňovat, že ano, Johnnyyy ou yeah to bude nejlepší návštěva zubaře století..." (Tak aspoň, že nepřeceňujeme, že.
Ou yeah, Johny! - stinná stránka toho, když máte na facebooku profil od puberty)

"výlet po Rhodos town s Kladenskou symfonií na chodníku."

"Věnujme nyní minutu ticha společnému ignorování"

"prosím, povězte mi jméno Vašeho květináře, aby Vám mohl přítel namasírovat nohy náplastmi"

"zařval uzlinami větší hodnotu než nějaké býky"

"Pomáhal celý autobus, který se vsáknu do desíti"

"Ale pozor, to já jen měla naši hóukou bruamboru v důsledku nekonečného bouchání smetákem do stropu"

"Vynásob si moc jistá, že ti je živnostenský listopad."

"Beru radu do hajzlu. Jen to hodím na Tebe !"

"Jak veš přidala jednu důležitou vědomost potřebnou k mé středeční maturitě" 

"A když zařval Zbořte to tady, tak to ani nenašla"

"Nejlepší cesta autobusem byla násilně v půl osmé probuzena budíkem" (Titulek nedělního Blesku?)

"Nightwork jsou v práci Italové, vůbec nectí tradice" (co se všechno člověk dozví o Nightwork)

"nachlazení dobře podporuje nový hardware, takže Fedoru lze zpravidla snadno a bez nutnosti složité ruční konfigurace zprovoznit i na sobě" (pro neznalé, Fedora je operační systém od Linuxu. Ale věta vtipná)

"Jinak to bude zase od babičky Neumím" (a příště od dědečka Neorientuji se")

"we are! getting older" (Mr. Obama, yes, we are!)

"v noci číhají v temných koutech spanilí Taliáni, budou prahnout po středoevropských stařenách" (tak promiňte, tohle je fakt dekadentní)

"Is there some šifra for my god, I smoke two joints at night because of people" (nový reggae song?)

"Maruško, rakev vybraná, Evropská unie by ráda, kdyby si" (no ještě, že to nepokračuje dál)

"I smoke two joints in the very nice fast food" (Je to REBEL!!!)

"Ne, světlemodré nanukáče jsou hnusný, jsem tak znechucená" (no, světlemodrý nanukáč jsem ještě nejedla, ale předpokládat se to dá :))

"Jára Cimrman Let´s go to Horác McKoziáš???" (What the hell ... ?)

"s cibulí od Terky zůstanu v Praze" (s cibulí od Terky až na kraj světa!)

"a po příštích volbách bude senát vypadat labužnicky" (nevypadá)

"Na večeři s tebou více natáčet pornofilmy." (tak nevím, nepočkalo by to po večeři?)

"půjdu zahnat splín do Billy" (kam jinam)

"Takovéhle ZAJÍMAVÉ sousedy najdete jen v politice" (v naší politice je toho zajímavého mnoho. Sousedi jsou tam asi všichni ;-) )

"Nemůžeš být špatný... Je tam pořád víc housek a mas takoveto pochopeni" (když jsou housky, všechno je dobrý)

"To nemůžeš počkat, až budeš stařena, budeš k tomu potřebovat mojito..." (stárneme s grácií a s chlastem)

"Náplň práce Dozor nad skleničkou vína s bolením v krku" (Dobrá náplň práce, brala bych!)

"protože tatínek vypil mléko na koupališti, trefila tam" (díky bohu za tatínky žíznivé po mléku na koupališti. Jinak by tam asi netrefila)

"Babyboom v sedm ráno v jedné ruce držela, druhou dala psisku..." (no to je skoro Erben!)

"snědla půlku rtu, díky lidem v Kladně" (a díky Pražákům si jako zákusek poručila ucho)

A vítězem se stává :

"Kdo dřív umře, bude regenerovat."

Tak a dost. Jak vidíte, touhle novou prokrastinační metodou zabijete klidně i dvě hodiny. Studentka a ministerstvo školství v demisi radí - Nedělat v předvečer zkoušky!


PS : http://what-would-i-say.com/ ;-)))

PSS : Jeden od mé sestry :
"Zacinam silet a podzemního bunkru. Reproduktory umístěné v šumavském hvozdu zprostředkují troubení přímo do Kosic?"

neděle 12. ledna 2014

Inteligentní telefonní äpärät a tmavá zákoutí jeho užívání

Za měsíc či dva tomu bude rok, kdy se pro mě můj starý telefon (který byl před zhruba šesti lety supercool) začal stávat neúnosným a pro ostatní zcela nepoužitelným.

První vlaštovka mi tvrdě přistála před očima, když jsem na letišti zapůjčila svůj milovaný, ošoupaný a několik kláves postrádající Sony Ericsson jednomu mladému Portugalci. (Krásný příběh - zamiloval se do jedné Chorvatky a dali si romantického spicha v Praze.) Chtěl oznámit své milé, kde se nachází, ale neměl roaming, ani dost peněz na telefonní automat.
Když jsem mu telefon podala, aby jí ode mne napsal zprávu, rozpačitě se na mě podíval a s jistým zoufalstvím v hlase řekl : "Slečno, ale já nevidím na ta tlačítka!" Pomohla jsem mu sesmolit smsku a poprvé se zamyslela nad tím, že bych si možná měla pořídit nový mobil.

Jenže vyznejte se v té záplavě identických plochých zařízení s jedním čudlíkem...

O svých neslavných technických znalostech průměrného seniora jsem se např. přesvědčila na předmětu Marketing management. Sofistikované přednášky se konaly v angličtině, tudíž ve třídě sedělo plno zahraničních Erasmus studentů. Když se lektor dotázal na cosi o firmě Nokia, odpověděla jsem mu, že Nokia poněkud zaspala nástup "clever mobajlů". Svou nešťastnou chybu jsem si uvědomila vzápětí - to už ale bylo pozdě. Následný záchvat smíchu celého osazenstva, včetně lektora, rozechvěl budovu vysoké školy a hlasitě rezonoval. Pokusila jsem se zachránit beztak ztracenou situaci vtipem a se slovy "Promiňte, ale viděl jste můj telefon?" jsem pozvedla stařičký neinteligentní přístroj nad hlavu. Přednášející zděšeně pohlédl na aparát, zbledl a nenacházel slov. Ne, něco takového zřejmě už dlouho neviděl.

To ale nebylo nic proti tomu, co se začalo dít, když jsem si dotykový smart-phone skutečně pořídila. Nadšená možností internetu v mobilu, jala jsem se okamžitě surfovat. Podařilo se mi na facebooku požádat o přátelství osoby, které vůbec neznám (zajímavé, že bez váhání přijali). Olajkovat statusy, které se mi ale vůbec nelíbily. Poslat změť nesouvislých znaků tatínkům mých kamarádek.

Když jsem později narazila i na Instagram, tak teprve začala legrace. Po věčném sjíždění fotek mě přítel oficiálně nazval závislou na tom ďábelském stroji a já si přečetla, že mi hrozí tzv. "text-neck". To je, prosím, nová civilizační choroba mladých.
Dnes mi ale díky "instáči" trochu zamrzl můj k zemi směřující úsměv. Když jsem přidala fotku paelly, kterou jsem měla k snídani ve dvě hodiny odpoledne (nu, co taky můžete čekat po flámu), mi jakýsi neznámý španělský uživatel do komentářů vložil hashtag s názvem Snížit_váhu_dnes. Tak díky. Vypínám přístroj a jdu na hodinu salsy, na kterou jsem původně rezignovala z důvodu rázné kocoviny. Uvidíme, co všechno se dnes bude točit. :)


sobota 11. ledna 2014

Na-na-na(rcistický)

Tak jsem zjistila, že v té zespoda roztavené botě se dá zcela bez problémů chodit.
A to jsem si kdysi chtěla psát módní blog. Cha! Chacha!!

Co se tohoto tématu týče, je tu pár dalších důvodů, kvůli kterým mi psaní o módě zatím zůstane odepřeno (mnou samotnou).

Důvod první:
Módní kreace na studentský vánoční večírek :

 
 
Ponožky jsou vánočně laděny
 

 

Důvod druhý:
Mé očividné vyžívání se v retro stylu:
Aneb Vánoce ve stylu Pelíšků,


 
 
 Silvestr v rytmu charlestonu! (a s bolavým zubem, ale o tom bych se jen nerada rozepisovala)


 
 
Obrazovým příspěvkům zdar a s opožděním mnoho štěstí do nového roku! :)