Taky jsem si říkala, že už bych se asi měla začít trochu i učit. To jest jistá činnost, kterou jsem tady doposud neměla zapotřebí vykonávat a bylo mi blaze, přeblaze, blaženěji už mi ani býti nemohlo. No a teď se do toho dostaňte. Ještě že jeden předmět sestává prakticky jen z aktivity na sociálních sítích a hraní jedné sociálně-mediální investiční hry na netu. A dva další zase jen ze sdílení zajímavých myšlenek a názorů. To ale neříkejte u mě ve škole.
A nyní pár krátkých postřehů o zdejším životě a zdejším domorodstvu (abych nezačala nudit).
Nejdřív musím upozornit, že já žiji v Andalusii. Španělsko jakožto země rozsáhlá se region od regionu trochu liší, a tak jsou lidé na severu mírně odlišní od těch na jihu, obyvatelé Katalánska zase od obyvatel Baskytska či Andalusie, a tak dále. Nemohu tedy mluvit za všechny obyvatele Pyrenejského poloostrova (už vůbec ne za Portugalce, že:)). Ale poznala jsem například jednoho mladíka z Madridu a to vám byl vskutku arogantní, chlípný hnusník s humorem věčně nadrženého úchyla (anebo redaktora super.cz). Bohužel je také jedním z nejlepších přátel mého spolubydlícího, a za týden přijede zas. Takže:
Tak ty postřehy!
1) Tady v Andalusii jsou Španělé tak šťastní, protože mají po celý rok dostatek slunce. A každé odpoledne siestu. Takže se neplazí ulicemi jako třikrát zrecyklovaní zombies a jsou věčně dobře naladěni. I když vám často na otázku "Jak se máš" odpovědí "Jsem unavený". Bude to asi tím, že tak do osmé hodiny ranní obvykle paří.
2) Myslím, že ve Španělsku funguje trochu diskriminace single people. Všechno se tu prodává v olbřímých baleních inspirovaných odrostlými mláďaty plejtváka obrovského - "Prosím Vás, co mám dělat, když toho pečiva nechci 12 kusů, ale chci to jen ochutnat?" (jsem řekla španělsky!!) "No to se omlouvám, menší to nemáme."
Takže si tady buď koukejte najít partnera... anebo jezte za dva!
A to jsem se ani nezmínila o dvoulitrových super-lahvích sprchových gelů a jiných kosmetik, kdo se s tím má tahat z nákupu, že...
3) Nejsou tu vůbec tak dobré potraviny, jak jsem čekala. Určitě jste si také párkrát pomysleli (zcela logicky) : Když máme v Čechách většinu zeleniny a ovoce dovezenou ze Španělska, a jsou většinou bez chuti a vůně, jelikož tam je trhají ještě nevyzrálé, tak ve Španělsku bude vše čerstvé, lepší a jistě i levnější, přece domácí produkt. Na to vám leda ostrouhám mrkvičku (úplně stejnou jako u nás). Tatáž bída, jako v českých supermarketech... jen tu logiku jsem v tom ještě nenašla.
Dále zde nemají moc dobrou zmrzlinu (ale na jejich obranu, slyšeli jste někdy o "slavné španělské zmrzlině"? No, já taky ne).
4) Španělské dívky na vás neházejí nenávistné, ba zabijácké pohledy jakožto na nový přírůstek ženského pohlaví do sociální skupiny. Kdepak - ony jsou nadšené, že poznají někoho nového! And how I will miss THAT!
5) Všichni se tu oslovují guapo/guapa (hezký - krasavče, krasavice), bez ohledu na to, jak sliční doopravdy jsou. Což je na jednu stranu celkem milé - když jsem se tuhle zbláznila a šla si zaběhat, po půlhodině jsem si uvědomila, že netuším, kde se nacházím. Jasné znamení, že bych běhat neměla. Tak jsem se zeptala partičky seňorů postávající před barem na cestu. Hodní muži mi pomohli a nakonec, když říkám "Tak Děkuji, adios!", jeden odvětil : "Adios, guapa!"
Já, s mastnými vlasy, červená, zpocená a uřícená z běhu, pomyslela jsem si : Guapa? Jseš si jist??
Ale což, poradili dobře, já jsem se živá and definitely not guapa vrátila do svého příbytku, a teď si tu spokojeně španělím. Zkuste to taky, i s minimem sluníčka,
dejte si siestu,
nebo tapas,
španělte ostošest,
a buďte guapas.
Žádné komentáře:
Okomentovat