Tento blog píšu z velké části proto, že bych se ráda přestěhovala do Prahy. A ne, že bych snad hodlala zveřejňovat svou adresu, ale ráda bych upozornila všechny potenciální zloděje, že u mě doma ani na mém účtu FAKT není nic, co by stálo za pozornost oka kleptomanova.
V praxi to vidím tak, že si na dveře a schránku přidělám (nejlevněji kraso-vyryju) nápis KOSTELNÍ MYŠ. Pak už to prostě víte - nemá cenu obtěžovat se s vloupačkou (a jo, píšu to sem i proto, že nemám ani na bezpečnostní, neproniknutelný zámek).
Rána opilcova jsou těžká, život studentův chudobný. (Toť můj velký objev. Já jsem děvče bystré, pozorné!) Já to znám. To druhé rozhodně a k tomu prvnímu se jakožto dáma vyjadřovat nebudu. Býti studentem just sucks. Hlavně býti takovým tím na střední škole, jehož rodiče šetří a na brigádu jej vemou leda do mekáče (61 ká čé čistého na hodinu + každou směnu zdravá svačinka).
Většina studentů tedy syndrom prázdné kapsy zná a obvykle jej řeší vymakaným šetřícím reflexem. Tak nějak instinktivně vyhledáváme (levný obchod, hospoda, klub, kulturní akce, výprodeje) a snažíme se býti kreativní (hodně čteme, abychom na procházce-jež je zadara- jakožto prvním rande byli zajímaví a zůstalo tedy, v rámci budování dobrého prvního dojmu, zatajeno, že nemáme ani floka). Pořádáme picí závody na půdě levné, tedy doma (i když já to nedoporučuju). Nakupujeme ve výprodejích a když jde do tuhého i VYRÁBÍME. Vážně. Jednou ukážu. Pobavíte se.
Já jsem student vysokoškolský obecný, takže ten trochu vyšší level, ale nenechte se zmást.
Nějaký nevalný příjem sice už mám, jelikož se však chci stěhovat a šetřit na mnoho mnoho jiných věcí (jejichž realizace či koupě by pokryla několik naplno prožitých životů), nezbývá mi, než snížit své životní náklady na minimum. Což je úkol nesnadný. S živením to snad ještě nějak zvládnu, prostě budu pít hodně vody a budu držet měsíčně víc protestních hladovek. S tím šacením to bude složitější, jelikož jsem děvče marnivé a marnivost se se studentským příjmem špatně snáší.
Co tím vším chtěl novopečený blogger říci, inu, že tu prostě budu publikovat své postřehy z života sic chudého, potažmo levného, leč dejme tomu dobrého a takového, který mě baví. (No a občas trochu cynického, že ano, jako student s jednou kapsou prázdnou, druhou všaktoznáte, si zas moc vyskakovat nemůžete).
V praxi to vidím tak, že si na dveře a schránku přidělám (nejlevněji kraso-vyryju) nápis KOSTELNÍ MYŠ. Pak už to prostě víte - nemá cenu obtěžovat se s vloupačkou (a jo, píšu to sem i proto, že nemám ani na bezpečnostní, neproniknutelný zámek).
Rána opilcova jsou těžká, život studentův chudobný. (Toť můj velký objev. Já jsem děvče bystré, pozorné!) Já to znám. To druhé rozhodně a k tomu prvnímu se jakožto dáma vyjadřovat nebudu. Býti studentem just sucks. Hlavně býti takovým tím na střední škole, jehož rodiče šetří a na brigádu jej vemou leda do mekáče (61 ká čé čistého na hodinu + každou směnu zdravá svačinka).
Většina studentů tedy syndrom prázdné kapsy zná a obvykle jej řeší vymakaným šetřícím reflexem. Tak nějak instinktivně vyhledáváme (levný obchod, hospoda, klub, kulturní akce, výprodeje) a snažíme se býti kreativní (hodně čteme, abychom na procházce-jež je zadara- jakožto prvním rande byli zajímaví a zůstalo tedy, v rámci budování dobrého prvního dojmu, zatajeno, že nemáme ani floka). Pořádáme picí závody na půdě levné, tedy doma (i když já to nedoporučuju). Nakupujeme ve výprodejích a když jde do tuhého i VYRÁBÍME. Vážně. Jednou ukážu. Pobavíte se.
Já jsem student vysokoškolský obecný, takže ten trochu vyšší level, ale nenechte se zmást.
Nějaký nevalný příjem sice už mám, jelikož se však chci stěhovat a šetřit na mnoho mnoho jiných věcí (jejichž realizace či koupě by pokryla několik naplno prožitých životů), nezbývá mi, než snížit své životní náklady na minimum. Což je úkol nesnadný. S živením to snad ještě nějak zvládnu, prostě budu pít hodně vody a budu držet měsíčně víc protestních hladovek. S tím šacením to bude složitější, jelikož jsem děvče marnivé a marnivost se se studentským příjmem špatně snáší.
Co tím vším chtěl novopečený blogger říci, inu, že tu prostě budu publikovat své postřehy z života sic chudého, potažmo levného, leč dejme tomu dobrého a takového, který mě baví. (No a občas trochu cynického, že ano, jako student s jednou kapsou prázdnou, druhou všaktoznáte, si zas moc vyskakovat nemůžete).
Žádné komentáře:
Okomentovat