Karlstad je nejslunečnějším městem Švédska. Nachází se na půl cesty mezi Stokholmem a Oslem (takže ze Stokholmu autem to trvá 3-4 hodiny), dokonce tu byla v roce 1905 podepsána smlouva o rozdělení Švédska a Norska. Žije tu asi 61 000 obyvatel, kteří tu mají přístup ke třetímu největšímu jezeru ve Švédsku. Jsou tu rozlehlé přírodní plochy, upravené do podoby obřích parků sloužících k nejrůznějším sportovním (letním i zimním) aktivitám. Zdejší příroda vás celkově poblázní a můžete si tímto na Švédsku vytvořit vážnou doživotní psychickou závislost. Ministerstvo zdravotnictví varuje...
Pro silnější navození stavu "Chcitamaužsenikdynevrátím!" radím rozkliknout fotky na větší velikost
Ještě pár fotek z maličkého centra města
Socha znázorňuje vítězství nad nacismem.
No, zrovna nejkrásněji se jim to vítězství
uctít nepodařilo.
Místní gymnázium a knihovna
Ano, i tady ho mají, hyzdící, zbytečný a navíc pochybuju, že výdělečný - plastovou střechou přikrytý mini trh, v němž se krčí dva turečtí trhovci a nápadně mi připomínají české maloměsto
3) Lidé
Normálně se na řeči těmto podobné tvářím trochu cynicky a reaguji mírně kousavě (já jsem milé děvče, víte). Na jaké? Bavila jsem se s mou tetou, která žije ve Švédsku dva roky, o rozdílu mezi Švédy a Čechy se Slováky. Ptala se, jestli taky cítím ve Švédsku úplně jinou energii než tady u nás. Říkala, že jakmile jede na otočku do rodné země, když se pak vrací zpátky do Švédska, nemůže se dočkat a jakoby z ní něco opadlo. Prý špatná energie. Způsobená tím, že (hlavně na Slovensku a na tom možná něco bude) se lidi mezi sebou vzájemně příliš řeší, závidí si a podobně. Můj osobní názor je, že záleží z velké části na nás samotných, jakými lidmi se obklopíme. Když na to kouknu trochu přes objektiv, je fakt, že na první pohled je vidět, že lidé se tu více usmívají, jsou celkově vřelejší a slušnější (soudím z oblasti služeb, víme)…
Zkušenost mé tety je zase taková, že Švédi se neposuzují zvenčí, povrchně. Málokdy se stane, že by vám Švéd řekl, jak vám to dnes sluší, nebo Švédka pochválila sukni. Potvrdila bych to, například se mi nestalo, že by se za námi pánové otáčeli, a to jsem se pořád procházela se dvěma nádhernými, mladými slečnami (anebo holt nejsou na slovanské typy?!). To v Čechách by fakt nezůstalo jen u pohledů (taky víme)… No a v práci se kolegové a šéfové prostě zaměřují na vykonanou práci a na schopnosti člověka. Ale ani ty přehnaně nechválí. Nejlepší pochvalou je pocit z dobře odvedené práce. Váš vlastní teda.
A co se týče jich samotných, o Švédech je celkem známé, že nechtějí příliš vybočovat z řady. A poznáte to na první pohled. Holky jsou jako přes kopírák, i když teda krásné, štíhlé blondýnky, jenže většinou oblečené v uniformě z háemka, jejímž základem jsou černé legíny. Chlapi jsou také většinou dost podobní.
Já jsem za ten týden poznala jednoho Švéda jako smrkové poleno a musím říct, že se mi jejich povaha vcelku líbí. Jsou slušní, ne přehnaně hluční, ale vstřícní a prostě fajn. Martin byl zářným příkladem za všechny.
4) Jídlo
Takže tady už stručně. Když odhlédneme od raw-food stravy tety a sestřenky, které nás vzaly pod svá křídla,
Normálně se na řeči těmto podobné tvářím trochu cynicky a reaguji mírně kousavě (já jsem milé děvče, víte). Na jaké? Bavila jsem se s mou tetou, která žije ve Švédsku dva roky, o rozdílu mezi Švédy a Čechy se Slováky. Ptala se, jestli taky cítím ve Švédsku úplně jinou energii než tady u nás. Říkala, že jakmile jede na otočku do rodné země, když se pak vrací zpátky do Švédska, nemůže se dočkat a jakoby z ní něco opadlo. Prý špatná energie. Způsobená tím, že (hlavně na Slovensku a na tom možná něco bude) se lidi mezi sebou vzájemně příliš řeší, závidí si a podobně. Můj osobní názor je, že záleží z velké části na nás samotných, jakými lidmi se obklopíme. Když na to kouknu trochu přes objektiv, je fakt, že na první pohled je vidět, že lidé se tu více usmívají, jsou celkově vřelejší a slušnější (soudím z oblasti služeb, víme)…
Zkušenost mé tety je zase taková, že Švédi se neposuzují zvenčí, povrchně. Málokdy se stane, že by vám Švéd řekl, jak vám to dnes sluší, nebo Švédka pochválila sukni. Potvrdila bych to, například se mi nestalo, že by se za námi pánové otáčeli, a to jsem se pořád procházela se dvěma nádhernými, mladými slečnami (anebo holt nejsou na slovanské typy?!). To v Čechách by fakt nezůstalo jen u pohledů (taky víme)… No a v práci se kolegové a šéfové prostě zaměřují na vykonanou práci a na schopnosti člověka. Ale ani ty přehnaně nechválí. Nejlepší pochvalou je pocit z dobře odvedené práce. Váš vlastní teda.
A co se týče jich samotných, o Švédech je celkem známé, že nechtějí příliš vybočovat z řady. A poznáte to na první pohled. Holky jsou jako přes kopírák, i když teda krásné, štíhlé blondýnky, jenže většinou oblečené v uniformě z háemka, jejímž základem jsou černé legíny. Chlapi jsou také většinou dost podobní.
Já jsem za ten týden poznala jednoho Švéda jako smrkové poleno a musím říct, že se mi jejich povaha vcelku líbí. Jsou slušní, ne přehnaně hluční, ale vstřícní a prostě fajn. Martin byl zářným příkladem za všechny.
4) Jídlo
Takže tady už stručně. Když odhlédneme od raw-food stravy tety a sestřenky, které nás vzaly pod svá křídla,
(no dobře, tak je na fotce vidět chleba, nevydrželi jsme to)
tak když jste ve Švédsku, ano, správně, absolutní povinností je dát si lososa (tenhle je uzený, lepšího jsem nejedla a jsem zcela vážně ochotná kvůli němu použít i nejhrůznějších zbraní a... budu klidně MILÁ!)
Co jsem dále zkusila je zákusek nazývaný Opera
Dole měkký piškot, to, co vidíte uvnitř je hora, hora, HORA vynikající smetanové šlehačky(ano, takové té správně tučné, měla tak 40 % tuku). Stříšku tvoří tenká vrstva marcipánu. A já, jak o tom píšu a vím že to jen tak brzy neochutnám, jde na mě depka.
A další sladkost, kterou jsem nevyfotila, ale která je pro Švédsko typická je sladká žemle Semlor
Jestli vám trochu evokuje českou koblihu, vězte, že se jedná o něco úplně jiného. Základ je kynuté, kořeněné těsto (zpracované s kardamomem), houska je pečná a posléze naplněná stejně kvalitní šlehačkou, o jaké jsem snila u Opery. Uvnitř se navíc skrývá ještě vynikající mandlový marcipán, takže já končím a jdu se naučit péct....
Na závěr mých krátkých poznatků přidávám ještě odkaz na blog o zkušenostech jedné Češky se Švédskem, Švédy a jezerní příšerou Amálkou...
Devět z deseti případných čtenářů, kteří se do této severské země stihli zamilovat stejně bezhlavě jako já, si po přečtení začne balit kufry. Chudá studentka varuje....
