Nechápu, jak jsem kdysi mohla bojkotovat Tesco.
Nejenže tam vymysleli úplně nový, revoluční typ banánů, ale také jsem díky nim objevila existenci super charismatické Babicovy směsi!
...a rohlíky se u nich občas vydají na cesty.
sobota 22. srpna 2015
Ananas, Babica a dobrodružný rohlík
...a rohlíky se u nich občas vydají na cesty.
čtvrtek 19. března 2015
I still got it
Po dlouhé době jsem se vydala na koncert.
Naposledy jsem byla na sestavě gagů v Berlíně, kde hrál tři songy i jeden kytarista, co jsem do něj byla tou dobou bezhlavě zamilovaná. Na vystoupení mě pozval, takže jsem myslela, že máme rande. On si (zpětně mi to řekl) také myslel, že máme rande. Ale nějak jsme si tu informaci mezi sebou nepředali, tudíž jsme rande sice měli, ale ani jeden z nás to nevěděl určitě.
Tohle by mohli psát do učebnic marketingu jako definici KOMUNIKAČNÍHO ŠUMU.
Ale to jsem odbočila.
Včera jsem byla na koncertu Archive v Lucerna Music baru. Když jsem si hledala, co jsou za žánr, vyšlo mi toto: "electronic, trip-hop, avant-garde, post-rock and progressive rock". Tak jsem si říkala, že si asi nejlíp uděláte obrázek sami. Jukejte na jejich hit Bullets:
Naposledy jsem byla na sestavě gagů v Berlíně, kde hrál tři songy i jeden kytarista, co jsem do něj byla tou dobou bezhlavě zamilovaná. Na vystoupení mě pozval, takže jsem myslela, že máme rande. On si (zpětně mi to řekl) také myslel, že máme rande. Ale nějak jsme si tu informaci mezi sebou nepředali, tudíž jsme rande sice měli, ale ani jeden z nás to nevěděl určitě.
Tohle by mohli psát do učebnic marketingu jako definici KOMUNIKAČNÍHO ŠUMU.
Ale to jsem odbočila.
Včera jsem byla na koncertu Archive v Lucerna Music baru. Když jsem si hledala, co jsou za žánr, vyšlo mi toto: "electronic, trip-hop, avant-garde, post-rock and progressive rock". Tak jsem si říkala, že si asi nejlíp uděláte obrázek sami. Jukejte na jejich hit Bullets:
Takže chtěla jsem vám říct, že musím pochválit, že už většině z vás došlo, že si koncert nejlíp užijete posloucháním a sledováním lidí na pódiu (co tam jako naživo hrají a zpívají). Ještě pár posledních lůzrů sice strávilo koncert v bicepsovém vypětí s foťáky nad hlavou, ale dozajista to bylo lepší, než strávit koncert sledováním kapely přes displej čísího foťáku čichajíc k jeho podpaždí. Fakt. Skutečně.
No a když jsme u podpaždí. Ráda bych toho blonďáka, co si stoupl přímo vedle nás, požádala, aby příště, když se vydá někam do uzavřeného prostoru s větším množstvím lidí, alespoň zvážil možnost sprchy a výměny propoceného trička. Naživo jsem se moc neodvážila, tak snad si to k němu najde cestu.
A když jsme u hledání cest. Při písničce, kterou jste měli možnost slyšet, si přede mě stoupl takový suverénní dlouhán. Rozumějte, kvůli té písničce já jsem tam šla. Takže jsem opět zkusila svůj koncertový úchylácký trik a na týpka se začala ze strany tak trochu nenápadně tlačit.
Jako jemně na to musíte, diplomaticky. Loktíkem do lokte, paží o paži, chodidlem o chodidlo - pozor NE NAJEDNOU! Tu patou přišlápnout špičku, tu loktem - "Ups, to bylo vaše žebro?" Zářivý úsměv.
Hoch byl buďto bystrý nebo už navýsost otrávený, a odtančil obtěžovat někoho jiného.
Zatím hejno pus od vaší lektorky úchylných úhybných manévrů.
(http://www.westword.com/arts/gratuitous-randomness-still-got-it-5781412)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)