Pobavilo mě to, i když můj smysl pro romantiku mírně zaplakal. Co se ale nestalo potom. Spokojeně si surfuju dál a po přečtení pár hejtů z tisíc věcí padl můj zrak na diskuzi pod jedním Atillovým článkem.
Takové nestydaté kyberflirtování.... Ale musím říct, že hned mám další skvělý důvod pro to, vést si blog. Ono vám to nabrnkne chlapa!
Moje kamarádka Clara je ze Skotska a bydlí v Londýně. Když jsem ji poznala, byla single, stejně jako dvě její další kamarádky, mezi nimi Pam. Řekly mi, že už není možné v Anglii najít muže starým prověřeným způsobem - rozuměj lovem, tedy venku. Všichni se prý stahují do jeskyní ke svým PC obrazovkám. Ty mužské případy, které milé dámy potkaly v baru, byly podle jejich slov tak tristní, že je nakonec také dohnaly před monitory, aby se jaly seznamovat tam.
Pam se skutečně seznámila, avšak když byla jednou se svým boyfriend u něj v ložnici a dostala náladu na intimní chvilky, její drahý si jí téměř nevšiml, jelikož měl nos zabořený do svého laptopu a pařil něco na facebooku. Pam je žena-bojovnice, tedy nedala se jen tak odbýt. Svlékla se do půl těla a začala na miláčka volat: "Darling, I am naked!"
Jaké bylo asi její rozčarování, když se o dvacet minut později, zcela oblečená a velmi uražená, vracela zpátky podzemkou do svého bytu v Camden Town. Jaké bylo asi jeho překvapení, když mu zničehonic, bůhvíproč nová přítelkyně shodila ze stolu laptop a teatrálně vykráčela z bytu.
Morální ponaučení:
And they lived happily ever after... because they never spoke again.
