Znáte taky ten euforický pocit z právě zvládnuté zkoušky? Ano, přesně ten, co trvá asi 2,3 vteřiny, protože vám vzápětí dojde, že vás jich čeká pořád ještě sedm.
Při dvoustém proklínání sebe sama, vysoké školy a oboru, jež studuji, jsem si řekla, že tu euforii trochu posílím a aspoň na chvíli vyženu všudypřítomnou všehonenávist… a rozhodla jsem se koupit si dárek. Takže jsem asi po měsíci vstoupila do jistého nákupního centra. V něm dále do jistého háemka.
A při vší té vcelku nezajímavé nabídce jsem si taky všimla regálku se zlevněnými doplňky. Takže prosím:tohle je konečně cena, kterou jsem v České republice ochotná zaplatit za polyesterové kytky do vlasů. Já mám na kytky do vlasů úchylku. A samozřejmě vím, že bych si je asi zvládla vyrobit sama. To ale při akutním zkouškovém nezvládáte jak časově, tak s nervy a při té ceně se vám to nakonec nevyplatí.
Dál jsem si u toho regálku koupila infantilní skládací zrcátko. Ačkoli nevím, jestli mi k něčemu ještě bude po dvou letech odkázaných k životu bez jakékoli odrážecí podpory, za stavu věčně nestíhacího. V malování naslepo mám teda docela grif. To se prostě patláte řasenkou v drkotajícím autobusu na dálnici plné děr a spolucestující si vás prohlížejí značně pohrdavými až znechucenými pohledy.
Ale přece jenom není úplně příjemné zjistit v náhodné výloze, že ano, opravdu, ten špenát máte v zubech asi fakt už od oběda.
Ale přece jenom není úplně příjemné zjistit v náhodné výloze, že ano, opravdu, ten špenát máte v zubech asi fakt už od oběda.
Tento bez kontextu a vysvětlení pověšený drahokam mě zase trochu zviklal. Připadalo mi, že jim tam vběhla nepříčetná pletařka z Fleru a náhodně po obchodech vystavila své dílo. Možná škoda toho ochranného čipu, už totiž vidím, jak ten skvost, asi na mandarinky,někdo dobrovolně krade.
